Čertovské rojení na Beránku

23. listopadu po šesté hodině večer začali přicházet do školy malí čertíci a vedli si s sebou dospěláky. Malých čertíků bylo 200 a velkých 176. Těšili se do školy na zábavné čertovské úkoly.

Všichni naši malí čertíci umí číst, museli si přečíst, co je čeká. Umí dobře poslouchat. Pekelný hlas jim sdělil, že je potřeba, aby našli schovanou myš. Umí počítat, v čertovské herně hráli hru v kostky. Malovali své podobenky, v kuchyňce poznávali přísady, které se dávají do čertovského guláše. Spočítat, kolik čertů má zahnuté rohy, kolik jich má rovné rohy, kolik se jich usmívá a kolik se jich mračí, nebylo vůbec jednoduché. Napsat zapeklitá jména čertíků, kteří se pustili pekelného lana, bylo opravdu těžké. Čert, který měl velký pytel, byl hodný, ale bylo obtížné poznat po hmatu věci, které tam měl schované. Zlobivý kluk ani holčička to nebyli. Uriáš a Eriáš byla čertovská dvojčata, najít rozdíly mezi nimi nebylo jen tak. Poklad, zlatý valounek, chtěl mít každý, ale střežili ho dva čertíci. Básnička o čertech byla legrační, pamatovat si ji už tak legrační nebylo. Nejtěžší bylo ale jít k vládci pekel a napsat svůj hřích do Knihy hříchů. Děti slíbily, že se polepší. Od čerta dostaly kouzelný prášek, který hodily do čertovské lampy a ta začala bublat.

Při odchodu ze školy se čertici hlásili na čertovské vrátnici. Čerticím a čertovi ukázali svůj vyplněný Čertovský záznamníček, přeříkali básničku. Za odměnu dostali sladkou myš.

Malým čertikům se Čertovské rojení Na Beránku líbilo. Poděkování si zaslouží jejich rodiče a prarodiče, kteří si našli čas a doprovodili je. Poděkování patří i Spolku rodičů Na Beránku za pomoc školní družině při organizaci akce.