Pod hlavičkou školní redakce RedbeR běží v naší škole několik inovativních vzdělávacích projektů.
Jde o Plovoucí průřezový seminář, kde se žáci seznamují s tématy napříč klasickými předměty v čase zpravidla delším než je klasická čtyřicetipětiminutovka. Filmovou školu, kde se vyučuje filmem a dílčí projekty Integrace cizinců v Praze 12, které vypisuje ministerstvo vnitra a školy se k nim pravidelně hlásí. Díky propojení toho všeho jsme si mohli dovolit unikátní setkání s filmařkami Dianou Nguyen a Dariou Kaščejevovou. Umožnily nám nahlédnout do tajemství animátorské práce a pocítit zřetelně, kolik energie, času, trpělivosti a umění je třeba k vytvoření třeba i jen několika minut animovaného filmu.
Diana nám mimo jiné představila svůj nejnovější snímek Spolu sami. Rozpohybovala v něm vlastní výtvarné kreace, které doprovodily hlasové výpovědi mladých lidí, kteří přišli o někoho blízkého. Téma i jeho zpracování silně oslovilo osmáky a deváťáky v publiku. Zde jeden z mnoha emotivních ohlasů: “Myslím, že tenhle film hodně lidem otevře oči a ukáže jim svět z jiného pohledu. Člověk by se měl ovšem hodně zamyslet a nasadit si toto téma do hlavy. A pokud by byl někdo v mé blízkosti s takovými problémy, pomohla bych mu, už jen proto, že jsem viděla tenhle film.“
Daria promítla kromě svého staršího animovaného filmu Praha očima cizinců také ukázky z loutkového snímku Dcera. Nemohli jsme ho vidět celý, protože právě procházel nominacemi na studentského a potom i velkého Oscara. Následná debata se točila nejen kolem výroby loutek, novátorského využití pohyblivé dynamické kamery, ale i právě kolem zákulisí a mechanismů udělování velkých filmových cen. Písemné vzkazy autorce od publika byly i tentokrát velmi upřímné: „Velmi se mi líbilo, jak to bylo zpracované, jak ty postavičky byly živé, bylo to velmi inspirativní…Zaujalo mně, jak je těžké vyrobit takový film, jak se vyrábí takové loutky a jak musí být velké a že jste na to potřebovala toaletní papír???!!!…Byly to krásné filmy, moc se mi líbí váš osobitý styl tvorby a také tvorba zvuku byla neobyčejná… Chtěla jsem jít na FAMU a vy jste mi ukázala, co se tam učí a myslím, že tam vážně chci jít…“ Starší žáci obou programů základní školy Na Beránku zaplnili několikrát celou školní aulu a byli velmi vnímavým, přemýšlejícím, soustředěným a také otevřeným publikem, které dlouho a se zájmem diskutovalo o promítnutých filmech a nastolených tématech.
Martina Jesenská