Nedávno jsme se třídou navštívili lhotecký kostel Panny Marie Královny míru a jeho jedinečnou křížovou cestu. I přesto, že jsem její klasické podání viděla již několikrát, donutilo mě toto zpracování a slovní doprovod pana Petra Křížka kouknout se na věc z trochu jiného pohledu.
Tak asi jako většinu bytostí se srdcem v těla mě děsí, co jsou lidé schopni udělat jeden druhému. A přitom proč? Někdo kvůli penězům a majetku, jiný kvůli náboženství nebo jen kvůli lhostejnosti, kterou druhý nesdílí. Ne vždy to dělá člověk schválně - to se dá částečně omluvit.
O mnoho horší mi přijde, pokud někdo ubližuje jiným a ničí něco vědomě. Jsou dokonce lidé, kterým to dělá radost. Je jen dobře, že jich není až tak velké procento. Ale jak je tedy možné, že se jim úspěšně daří manipulovat s ostatními a šířit své zrůdné záměry? Samozřejmě je jednodušší ptát se, proč se jim ostatní nepostavili, než jít a něco udělat. Jenže člověk nemusí zrovna vstát, jít a pomstít se - to je jen další zlo. Možná by stačilo občas se zastat někoho, komu ostatní nadávají nebo upozornit na to, že dotyčného zraňují i ty narážky, které nemyslíme úplně vážně. Ne každému to přijde jako legrace. Ano, většině dětí je kladeno na srdce: "Buď svůj a neboj se říct svůj názor.!" Ale hranice mezi rozumným podáním svého, byť i záporného názoru, a urážkou nebo ublížením druhému je někdy dost tenká.
Kačka Jechová, 8.A