Lidice tak, jak je vnímaly děti z 5.A a z 5.B

Lidice tak, jak je vnímaly děti z 5.A a z 5.B.

• Překvapilo mě, jak je památník krásně udělaný.
• Nejdřív jsme byli na krátkém filmu o Lidicích. Film byl hezky udělaný.
• V muzeu byly nahrané rozhovory s lidmi, kteří to všechno přežili. Někdo z nich žije dodnes. Je jich ale málo.
• Nejvíc mě zaujalo, že nacisti vůbec neměli moc důkazů, ale stejně Lidice srovnali se zemí. Byla to pomsta za atentát na Heydricha.
• V Lidicích žilo přes 500 lidí. Byla tam škola, kostel, dobrovolný hasičský sbor, tři hospody, řezník, kovář atd.
• Na počítačích jsme si prohlédli fotky. Byly tam fotky z Lidic – fotbalové mužstvo, fotka dětí ve škole i fotografie přídělových lístků za války.
• Pro mě bylo nejsmutnější, když jsem slyšela, jak fašisti ženám brali ty děti.
• Ženy byly odvezeny do koncentračního tábora. Některé se vrátily hodně nemocné, některé se nevrátily vůbec.
• Šli jsme se podívat na místo, kde byly staré Lidice a k hrobu 173 popravených mužů. Jednomu zastřelenému klukovi bylo 13 let. Táta ho s sebou vzal, aby maminka neměla na starosti tolik dětí. Nevěděl, jak dopadnou.
• Přežili jen tři muži z Lidic. Dva bojovali v Anglii a jeden byl ve vězení. Když se vrátili, nemohli uvěřit, co se stalo.
• V muzeu děti četly dopisy lidických dětí, které psaly domů. Prosily o boty a chleba. Nevěděly vůbec, co se děje a co s nimi bude.
• V jednom dopise bylo: “Ahoj babičko, pošli mi kus chleba, nebo třeba i kůrky, které dáváš králíkům. Pošli také něco na sebe, prosím. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Přijmu vše.“ Bylo to moc smutné.
• Dopisy byly poslány až po smrti těch dětí. Většina z nich zemřela. Umřely v autech kvůli výfukovým plynům. Nacisti to udělali naschvál.
• Ženy byly odvezeny do pracovního tábora v Německu.
• Byli jsme u sousoší 82 dětí. Jednou se prý jedna bronzová socha ze sousoší ztratila. Někdo ji ukradl. Nechápu, jak to mohl udělat.
• Sousoší udělala sochařka Marie Uchytilová. Platila to všechno ze svého. Ani jedno dítě se nesmálo. Byli tam maličké děti. O ně se tehdy museli starat ti starší.
• K sousoší lidé nosí plyšáky a hračky. Hoří tam svíčky. Také jsme jich tam pár zapálili.
• Ten výlet se mi líbil, ale bylo to moc smutné.
• Líbila se mi růžová zahrada. Ten růžový sad je mezi starými a novými Lidicemi. Růže jsou z celého světa. Konají se tam i svatby a ti, kdo se berou, tam na jeden záhon mohou vysadit růži a podepsat se.
• Měla jsem strach a bylo to moc smutné. Moc se mi tam ale líbilo.
• Můj pocit je, že to bylo nespravedlivé srovnat se zemí celou vesnici. Umřeli ti, co za nic nemohli. Hlavně ty děti.
• Některé děti byly vybrány na převýchovu do Německa. Jedna holčička se po válce setkala se svojí mámou, ale nemohly se domluvit. Ta holčička mluvila už několik let v nové rodině jen německy. Tu rodinu měla ráda, zvykla si, ale pak už je nikdy neviděla. Přišla vlastně dvakrát o rodinu. Její pravá maminka umřela pár měsíců po jejich shledání.
• Bylo to tam smutné. Když si uvědomím, co si asi ti lidé museli prožít. Tolik jich umřelo a tak málo přežilo.
• Rozhodně bych to nechtěla nikdy zažít. Nechápu, jak tohle může udělat člověk člověku!