Arboretum - stanoviště 1

Lokalitu před budovou školy tvoří stanoviště 1.

První strom při vchodu do areálu je monumentální krasavec z čeledi bukovitých, kterým je BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L.) varianta „Dawyck goli“. Jedná se o sloupovitý strom se vzpřímenými větvemi, jehož listy se na podzim zajímavě zbarvují.

Dále lze na tomto stanovišti nalézt: JINAN DVOULALOČNÝ (Ginkgo biloba L) je nazýván žijící fosilií. Patří ke skupině rostlin primitivnějších než jehličnany. Dožívá se velmi vysokého věku a do Evropy se dostal až v 18. století. Dvoudomý strom je typický zapáchajícími semeny, které připomínají peckovice. Zvláštní jsou tvary jeho listů, vyskytující se v různých variantách.

JMELÍ (Viscum album L.) má mnohé léčebné účinky. V České republice je hojně rozšířeno v jižní a střední Evropě. Rozlišuje se do tří ras dle hostitele. Borovicovité - napadá pouze borovice a smrky, jedlové - jedli bělokorou a listnaté - kaštany, lípy, vrby, topoly a břízy. Zajímavý je způsob šíření semen pomocí ptáků. Především drozdi požírají nepravé bobule s lepkavou dužninou a nestrávená semínka se poté uchytí na kůře stromů, kde jmelí vyklíčí.

Další, náhodně zde rostoucí keř, je z čeledi zimolezovitých – BEZ ČERNÝ (Sambucus nigra L.), a má značné rozmnožovací schopnosti. Běžně se nachází v celé Evropě. Využívá se k výrobě sirupů, šťáv i jiných koncentrátů. Má typické talířovité květenství, bílo-žlutého zbarvení složeného z 5četných květů. Plodem je peckovice kulovitého tvaru se 3 semeny. Její zbarvení je tmavě fialové, s červenou dužinou.

Stejně běžná je i RŮŽE ŠÍPKOVÁ (Rosa canina L.) z čeledi růžovitých. Pro vysoký obsah vitamínu C je nazývána „pomerančem severu.“ Značně složité je její přesné druhové určení. Pěstování růží je známo více než 4 000 let. Roste od nížin až po horské oblasti. Dnes obsahuje rod Rosa stovky planých původních druhů. Její květy jsou typicky růžově zbarvené. Plodem je šípek vyvinutý z kalichovité květní osy, výrazně šarlatově červený. Kořeny růže zasahují do hloubky až 1 metru.

Příjemnou vůni na jaře zajišťuje ŠEŘÍK OBECNÝ (Syringa vulgaris L.) z čeledi olivovníkovitých, s typicky velkými barevnými květy. Rozšířen z jihu Evropy do našich oblastí v 16. století. Vyskytuje se většinou v podobě vysokého keře, výjimečně ve formě stromové. Typické jsou velmi rozsáhlé kořenové systémy. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Květy má 4 četné, umístěné v dlouhých latách. Plodem je lesklá, 1 cm dlouhá tobolka se světle hnědými křídlatými semeny.

Hlavním zástupcem opadavých lesů mírného pásu je DUB LETNÍ (Quercus robur L.). Jeho kůra má významnou drogu obsahující třísloviny, škrob a červené barvivo a využívá se v kožním lékařství, k tříslení kůží aj. Jde o mohutný strom přes 40 m vysoký, s rozložitou korunou. Jeho typicky kulovitý kořen mu zajišťuje značnou stabilitu. Jedná se o dřevinu světlomilnou, na klimatické podmínky méně náročnou než DUB ZIMNÍ (Quercus petraea Matt. (Liebl.)). Listy mají typické eliptické laloky, hluboce vykrojenými do čepele. Kvete v květnu až červnu. Květy jsou tvořeny samčími nicími jehnědami, přičemž samičí květy jsou v klasech. Plody nažky jsou na delší stopce. Dlouhé semeno žaludu je tvořeno dvěma dělohami uloženými v osemení, jejichž spodní část tvoří miskovitá čížka. Patří mezi stromy s nejvyšším věkem až 1 000 let. Dle šířky letokruhů lze vyčíst i stáří trámů historických objektů.

LÍSKA TURECKÁ (Corylus colurna L.) z čeledi lískovitých má původ z Asie, ale další teritoria našla i v Evropě a Americe. Odolává teplému i chladnému klimatu. U nás se pěstuje od 19. století. Má hezky utvářenou široce kuželovitou korunu, čehož se využívá k zakládání alejí a stromořadí. Od lísky obecné se liší šedobílou kúrou, značně rozpraskanou. Listy střídavé, krátce řapíkaté dosahují délky až 12 cm. Výrazné délky přes 10 cm pak dosahují samčí jehnědy. Oproti tomu samičí květy jsou velmi nápadné svými vyčnívajícími, karmínově červenými bliznami.. Listenový obal kolem oříšku je značně velký. Doba kvetení připadá na březen až duben

LÍSKA OBECNÁ (Corylus avellana L.) se vysykuje většinou v keřové formě, někdy i jako strom. Po době ledové má značné rozšíření ve střední Evropě. Svojí odolností vůči znečištěnému ovzduší se dá využít i v městských aglomeracích. Borka větví je načervenalá až bělavě šedá k tomu lesklá s hnědými bradavicemi. Listy jsou jednoduché a střídavé, dlouhé až 10 cm a široké 6 cm. Samičí květy vytváří jehnědy na podzim a kvetou další rok na jaře. Samičí jehnědy mají zakrnělé okvětí a jsou směstnány do pupenů. Doba kvetení bývá často již v měsíci lednu a líska se významně podílí na jarní pastvě včel. Plod ořechu bývá dlouhý až 2 cm, vejčitého tvaru a mění žlutavou barvu na hnědou. Jeho semena jsou velmi chutná a na podzim opadávají.

Levou stranu od hlavního vchodu krášlí velmi dekorativní PLATANY JAVOROLISTÉ (Platanus hispanica Mill.) z čeledi platanovitých. Jde o statný až 40 m vysoký strom s velmi širokou korunou. Je pro něj typická „žlutá skvrnitost“ kmene, způsobená odlupováním plátů borky. Listy jsou na rozdíl od listů javorů dlanitě členěné, střídavé až 20 cm dlouhé, někdy spíše širší než delší. Kulovité hlávky tvoří žlutavé květenství a samčí se vybarvuje až do karmínově červené. Plodenství je tvořeno plodovými hlávkami po 1-2 na nicích stopkách, které se v době dozrávání rozpadají. Chloupky plodu se uvolňují do okolí a u citlivých jedinců vyvolávají alergické stavy. Pro svoji odolnost patří k nejrozšířenějším křížencům PLATANU ZÁPADNÍHO (Platanus occidentalis L) a PLATANU VÝCHODNÍHO (Platanus orientalis L). Druhu z vyhynulého třetihorní platanu (Platanus aceroides). Strom je odolný vůči znečištěnému prostředí a hodí se do městských aglomerací.

Pravou stranu stanoviště tvoří stromořadí JAVORŮ JASANOLISTÝCH (Acer negundo L.) z čeledi javorovitých pochází ze Severní Ameriky. Jedná se o menší stromy dosahující výšky až 15 m s nepravidelnou, kopulovitě klenutou korunou. Listy se od ostatních javorů zcela liší. Jsou lichozpeřené, tří, pěti i sedmičetné. Mají vejčitý a zašpičatělý tvar s nestejně zubatými okraji a dále jsou velmi krátce řapíkaté až přisedlé. Pupeny na rozdíl od ostatních javorovitých stromů jsou malé, chráněné pouze dvěma šupinami, s nápadně bílým zbarvením. Jednopohlavní květy bez korunních lístků na různých jedincích kvetou na přelomu dubna až května. Samčí květy tvoří svazečky a samičí tvoří hrozny. Dvounažky s úzkými křídly spolu svírají velmi ostrý úhel. Zajímavostí je využití tohoto stromu k produkci cukru podobně jako u JAVORU CUKROVÉHO (Acer saccharum Marshall.). Strom je odolný vůči znečištěnému prostředí a hodí se do městských aglomerací. 

Rovnoběžně s javory roste na stráni větší množství JALOVCE ČÍNSKÉHO (Juniperus chinensis L.) z čeledi cypřišovitých, jehož původ odpovídá názvu. Jalovec je typický svojí dvojtvárností. Jeho listy jsou jak šupinovité, tak jehlicovité. Tato dvoudomá rostlina se pěstuje ve formách stromovitých, keřovitých i zakrslých. Plody bobulovité šišky se vyskytují v mnoha variantách.

Horizontální růst těchto keřů přerušuje svojí ušlechtilou vertikální linií několik SMRKŮ OMORIKA (Picea omorica Pančič (Purkyně)). Díky svojí kráse a ztepilosti se smrk stal součástí mnoha parků a okrasných zahrad. Objeven byl až koncem 19. století v oblasti Bosny a Hercegoviny. V přírodě roste v n.m. výšce 800 – 1 800 m. Je pravděpodobně příbuzný se SMRKEM BREWEROVÝM (Picea breveriana Watson.) a SMRKEM SITKOU (Picea sitchensis Carriere), které pochází ze Severní Ameriky. Jeho výjimečná odolnost vůči průmyslovým škodlivinám z něj činí strom vhodný do oblastí značně zatížených exhaláty. Pro velmi kvalitní dřevo se využívá také v dřevařském průmyslu. Nezaměnitelné jsou karmínově červené samčí květy a samičí modro-purpurově nazelenalé šištice. Mladé šišky na sebe upozorňují svojí tmavě fialovou barvou. Jeho jehlice jsou zmáčknuté se dvěma bílými pruhy na spodní straně.