Arboretum - stanoviště 2

Na tomto stanovišti převládají jehličnany. Z čeledi borovicovitých najdeme SMRK ZTEPILÝ (Picea abies L. (Karst.)). Jak napovídá název, jedná se o velmi vysoké stromy, dosahující výšky až 70 metrů. Z domácích stromů je nejvyšší v Evropě. Vyniká velkou morfologickou proměnlivostí. Jedná se o nejvýznamnější hospodářskou dřevinu Evropy. Roste až na horní hranici lesa, ve výškách okolo 2 000 metrů. Mělká kořenová soustava způsobuje hlavně v monokulturách četné vývraty. Tvorbou syrového humusu dochází ke kysnutí půdy. Samčí květy se zbarvují do karmínové červeně, samčí šištice umístěné v horním patru koruny jsou podlouhlé. Doba květu probíhá v dubnu až květnu.

SMRK OMORIKA (Picea omorika Pančič (Purkyně)) je popsán na stanovišti 1.

SMRK PICHLAVÝ (Picea pungens Engelm.) pochází ze Severní Ameriky. Do evropských parků se značně rozšířil od druhé poloviny 19. Století a ze všech smrků je v evropských parcích nejvíce rozšířen. Známé odrůdy tohoto smrku se nazývají „stříbrné“ pro typické zbarvení. Vyznačuje se přizpůsobivostí a odolností vůči znečištěnému ovzduší. Tlustá vrstva vosku na jehličí odolnosti napomáhá. Značně nebezpečné jsou pro něj při přemnožení mšice.

BOROVICE ČERNÁ (Pinus nigra Arnold.) zaujímá důležité místo v jižních oblastech střední Evropy, na suchých vápencových půdách. Tvoří náhradní dřevinu v místech silně ohrožených průmyslovými exhalacemi. Název získala podle tmavého zbarvení borky i mladých větví. Samičí šištice jsou větší než u BOROVICE LESNÍ (Pinus sylvestris L.) dosahují délky až 8 cm. Kvete na přelomu května a června. Dřevo pro nadbytek pryskyřice nachází uplatnění ve stavebnictví a papírenském průmyslu.

Z málo početné čeledi tisovitých je zastoupen TIS JAPONSKÝ (Taxus cuspidata L.), který patří mezi dlouhověké stromy. Dřeviny tisovité se od ostatních jehličnatých dřevin záhy oddělily. K jejich největšímu rozmachu dochází v období terciénu. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů různorodých jak morfologicky, tak i barevně. Vzhledem ke svému toxickému obsahu patří mezi jedovaté rostliny. Výjimku tvoří pouze arill – červený míšek, obklopující semeno. Odvar z 5 dkg jehličí znamená pro člověka smrtelnou dávku.

Čeleď cypřišovitých zastupuje CYPŘIŠEK LAWSONŮV (Chamaecyparis lawsoniana (Murray) Parl.) původem ze Severní Ameriky. Na naše území se dostává až v druhé polovině 19. století. Tento vždy zelený, s jehlicemi dlouhými maximálně 2 cm, dosahuje v domovině výšky až 60 metrů. U nás však pouze jedné třetiny této výšky. Je vysazován v mnoha kultivarech. Velmi se využívá jeho dřevo pro nábytkářský průmysl.

CYPŘIŠEK LEYLANDŮV (Cupressocyparis leylandii Dallimore) je kříženec rodičovských druhů, různých rodů. Jedná se o tzv. mezirodové křížení. Rodičovskými druhy jsou CYPŘIŠEK NOOTECKÝ – tzv. „Nutka“ (Chamaecyparis nootkatensis), podobný značně CYPŘIŠKU LAWSONOVU a CYPŘIŠEK VELKOPLODÝ (Cupressus macrocarpa Hartweg ex Gordon) s kuželovitou až sloupovitou korunou, rovným, štíhlým kmenem s hustým větvením.

Jalovec se od ostatních jehličnatých dřevin liší svými plody. Nazývají se galbulusy a připomínají bobule. Společně s borovicemi patří k nejrozšířenějším jehličnatým dřevinám. V našem arboretu se nachází JALOVEC OBECNÝ (Juniperus communis L.) známý svými plody, které se nazývají jalovčinky. Ty se používají při výrobě alkoholických nápojů, přípravě zvěřiny, ale i jako léčebný prostředek. Jalovec obecný má mnoho zahradních forem lišících se mofrologicky, rozměrově i zbarvením.

JALOVEC ČÍNSKÝ (Juniperus chinensis L.) původem z Číny, Mongolska a Koreje. Je to stále zelená dřevina, keř nebo malý strom. Plody jsou bobulovité šišky různých tvarů. Květy jsou uspořádané na koncích v malých chomáčcích, přičemž žlutě zbarvené jsou samčí květy a samičí jsou purpurově zelené. Listy jsou charakteristické svou dvojtvárností. Na mladších větévkách vyrůstají listy jehlicovité ve svazečcích po třech a na starších větévkách listy šupinovité.

Z listnatých dřevin zaujme HLOHYNĚ ČERVENÁ (Pyracantha coccinea L.) z čeledi růžovitých. Jedná se o hustý, stále zelený keř. Květy má uspořádané ve stopkatých, chocholičnatých hroznech. Korunní plátky má bílé a jejích pět plodolistů je od středu srostlých s kalichem. Plody zůstávají na keři dlouho do zimy. Pro barevnost svých plodů i schopnost kladně reagovat na sestřih a tvarování, je velmi oblíbenou rostlinou v zahradní architektuře.

Dalším zástupcem této čeledi je JEŘÁB PROSTŘEDNÍ (Sorbus intermedia Pers.), který byl prvně objeven v Pobaltí. Vznikl křížením JEŘÁBU PTAČÍHO (Sorbus aucuparia L.) a JEŘÁBU MUKU (Sorbus aria (L.) Crantz). Vzhledem ke schopnosti snadného křížení, vznikají stále nové rasy, což velmi ztěžuje systematické zařazení. V arboretu lemuje vnější oplocení školy. Podrobný popis naleznete na stanovišti č. 4.