Arboretum - stanoviště 5

Poslední stanoviště arboreta, na kterém převládají listnaté stromy, je z východní strany uzavřeno budovou školy. Nejpočetněji je zastoupena čeleď bukovitých.

DUB ČERVENÝ (Quercus rubra L.) patří na evropském kontinentu mezi „mladíky“. Do naší vlasti byl dovezen poprvé ze Severní Ameriky koncem 19. století. Velmi rychle došlo k jeho aklimatizaci a vzhledem k rychlému růstu, estetickým a dřevařským kvalitám došlo od poloviny 20. století k jeho značnému rozšíření. Samotný rod Quercus není v Evropě zastoupen tolika formami jako v Asii a Severní Americe. Důvodem menšího zastoupení je, vzhledem k přítomnosti Alp, nemožnost řady rostlin uniknout v době ledové před ledovci. Jedná se o statný až 40 metrů vysoký listnáč s korunou v mládí kuželovitou, ve stáří rozložitou a kulovitě klenutou. Krátký a silný kmen se rozděluje do silných větví nízko nad zemí. Borka je hladká, stříbrošedé barvy později ale tmavne a rozděluje se do šupin. Listy dorůstají až do 25 cm a často mají 10 cm na šířku. Také jsou hluboce laločnaté a někdy čepel listu dělí až do poloviny. Laloky vybíhají do 3 úzkých špiček, zakončených štětinkou. Řapík je 3 cm dlouhý a červeně zbarvený. Květy má jednodomé a různopohlavní, přičemž samčí květy tvoří převislé jehnědy a samičí jsou na krátkých stopkách na konci prýtů. Její plod - nažka je charakteristický plochou číškou a jejich zralost nastává až v druhém roce.

Příbuzný DUB ŠÍPÁK (Quercus pubescent L.) se nevysazuje tak často. Vyskytuje se hlavně v jižní Evropě, Kavkaze a Malé Asii. V České republice jej můžeme najít v nejteplejších oblastech středních a západních Čech a na jižní Moravě. Roste tedy raději v teplejších oblastech na bazických, mělkých a vysychavých půdách. Dnes tento druh patří k dřevinám zákonem chráněným. Dorůstá do výšky 6 - 20 metrů. Lze ale spatřit i keřovou formu. Listy mají čepel široce obvejčitou až eliptickou, dlouhou až 10 cm a širokou do 6 cm. Na bázi jsou zaokrouhlené až široce klínovité, v mládí pak hustě plstnaté, později na líci olysalé a na rubu pýřité až plstnaté. Plodenství je kratičce stopkaté a číška je tenkostěnná. Žaludy mají úzce vejčitý tvar a jsou dlouhé až 2,5 cm.

BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L) je důležitý lesotvorný strom, většinou velmi statný. Marně lidé nepoužívají příměr „kluk jako buk.“ Dosahuje výšky až 45 metrů. Má rovný válcovitý kmen, s typicky hladkou šedou borkou a kulovitou korunu. Dožívá se maximálně 400 let. Dobře snáší zastíněni, čímž je schopen potlačit většinu ostatních dřevin. Vyžaduje dostatek srážek a hlavně v létě vysokou relativní vlhkost vzduchu. Nejlépe se mu daří v humózních půdách s dostatkem vápníku. Jeho kořenový systém, srdčitého tvaru, bývá velmi dobře zakotven. Listy má střídavé, vejčité a celokrajné, během podzimu krásně zbarvené nejprve do žluta, později červeno-hnědé. Samčí květy, jehnědy, jsou umístěny v paždí listů. Samičí květy po dvou pak v červené číšce porostlé chlupatými výrůstky. Jde o jednodomou dřevinu, jejímž plodem je trojboká nažka - bukvice, uzavřená v dřevnaté číšce. Plodí poměrně pozdě v průměru ve 30 letech a nepravidelně v intervalech 5-10 let. Dřevo se využívá v dřevařském průmyslu. Mnoho kultivarů je využíváno v okrasném zahradnictví a jeden takový kultivar můžete nalézt na stanovišti 1 našeho arboreta.

KAŠTANOVNÍK JEDLÝ (Castanea sativa Mill.) je původem z jižní Evropy, severní Afriky a západní Asie. Jde o světlomilný strom, kterému vyhovují lehce kyselé půdy. Jeho domestikace začala pravděpodobně dříve než u obilovin. Statný strom až 30 metrů vysoký, s kuželovitou později široce klenutou korunou. Kmen tlustý, rozvětvený nízko nad zemí. Listy má střídavé až dvouřadé, dlouhé až 30 cm. Tvar mají podlouhle kopinatý, při bázi klínovitý, na vrcholu špičatý, hluboce zoubkovaný. Tato jednodomá dřevina má samčí květy-jehnědy ve skupinách. Samičí většinou při jejich bázi po 2 - 5. Plod tvoří pichlavá číška. Kaštany se tvoří v komorách a každý z nich vzniká z jednoho květu. Velmi výživné plody nažky, jedlé kaštany, představovaly v minulosti významný zdroj výživy obyvatel. Později byly vyšlechtěny velkoplodé tzv. marony. Známa je výroba nugátu ve Francii (směs kaštanů, karamelu a medu). Kaštanovník nachází využití i v průmyslu stavebním a nábytkářském.

Čeleď platanovitých zastupují z vnější stran oplocení čtyři exempláře PLATANU JAVOROLISTÉHO (Platanus-hispanica Mill.). Jedná se o nejrozšířenější „evropský platan“, o jehož původu se dodnes dohadují odborníci. Statný strom s kulovitou korunou až 40 metrů vysokou s borkou nejprve nehnědou, později se odlupující v tenkých, velkých kusech, které zanechávají na kmeni výrazné žluté skvrny. Listy má střídavé až 20 cm dlouhé a někdy spíše širší než dlouhé. Jsou dlanitě členěné v 3 - 7 trojúhelníkovitých lalocích. Květy se vyskytují v typických kulovitých hlávkách. I plodenství je kulovité, hnědě zbarvené, na dlouhých ničích stopkách. Hojně se vysazuje v evropských městech pro svoji značnou odolnost vůči znečištěnému ovzduší a rychlému růstu.

JEŘÁB PTAČÍ (Sorbus aucuparia L.) a JEŘÁB PROSTŘEDNÍ (Sorbus intermedia (Ehrh.) Pers.) z čeledi růžovitých lemují vnitřní oplocení školy. Značné rozšíření jeřábu ptačího spočívá ve značné přizpůsobivosti. Sladkoplodé kultivary se pěstují jako ovocné dřeviny. Strom s nepravidelnou korunou dorůstá maximálně 15 metrů. Borka je šedo-stříbřitá, později matně šedá. Listy má lichozpeřené po obvodu zubaté. Květy, tvořící latu, jsou až 1 cm široké. Plodem je malvice 1 cm velká, výrazně červeně vybarvená. Často se využívá v městských parcích i podél silnic. Jeřáb prostřední tvoří někdy i keřové formy. Byl objeven v Pobaltí. Přirozený výskyt má v severoněmecké nížině a jižní Skandinávii. Je podobně odolný vůči znečištění jako jeřáb ptačí. Jedná se o křížence JEŘÁBU PTAČÍHO (Sorbus aucuparia L.) a JEŘÁBU MUKU (Sorbus aria L.). Typickým znakem rodu Sorbus je tendence ke křížení, což často vyžaduje systematické zařazení. Borku má hladkou, šedé až tmavošedé purpurové barvy. Listy jsou střídavé, dlouhé až 12 cm, na bázi klínovité. Květy vyrůstají v plochých, rozložených chocholičnatých latách. Jednotlivé květy jsou až 2 cm široké, s 5 bílými okrouhlými korunními lístky a růžovými tyčinkami. Plody malvice jsou lesklé, nachově zbarvené. Doplněk čeledi javorovitých ze stanoviště 4 tvoří JAVOR BABYKA (Acer campestre L.).

SAKURA OBECNÁ (Padus serrulata (Lindl.) Sokolov.) má nevyjasněný původ, který ji řadí spíše mezi střemchy, než pravé višně nebo třešně. Původem je z Japonska, Číny a Koreje, pro které je symbolem a patří zde k jejich odvěkým kulturním rostlinám. Listy má lesklé, oválné a dlouze zašpičatělé, s délkou až 16 cm. Květy vyrůstají po 3 – 5 a jsou většinou růžově zbarvené. Plody vytváří v podobě červených peckovic.

AMBROŇ ZÁPADNÍ (Liquidambar styraciflua L.) z čeledi vilínovitých je původem ze Spojených států a v našich oblastech je bohužel náchylný na nízké teploty. Jedná se o nevelký rod se čtyřmi druhy. Strom je jednodomý, vysoký maximálně 25 metrů s kuželovitou korunou, která se později rozšiřuje. Borku má hladkou, šedou, u starších stromů rozpraskanou a velmi drsnou. Listy jsou střídavé a podobné listům javoru. Jsou dlanité, tří až sedmi laločné. Samčí květy se utváří v kulovitých květenstvích a samičí mají kulovité hlávky žlutého zbarvení. Plodenství, opět kulovité, je velké až 3 cm. Na podzim se vybarvuje do žluté barvy s přechodem do tmavočervené. Přes zimu zůstávají jako okrasa na stromě. Kuriózní je využívání vonné pryskyřice k přípravě žvýkací gumy.

DŘEZOVEC TROJTRNNÝ (Gleditsia triacanthos L.) z čeledi motýlokvětých – sapanovitých pochází ze Spojených států. V Evropě se pěstuje od 18. století. V Čechách dokonce až od poloviny 19. století. V našich oblastech je bohužel často náchylných na nízké teploty. Pro dekorativní hodnotu je využíván jako parkový strom. Borka stromu je hladká a tmavě šedohnědá, později rozčleněna v úzké, ploché pláty. Zajímavé jsou až 20 cm dlouhé trny, vyskytující se většinou po třech. Listy jsou střídavé, jednou nebo dvakrát zpeřené. Květy jednopohlavní, samčí žluté a zvonkovité a samičí s nenápadným květním obalem. Květenství uspořádáno v hroznech a zvláštností je plod, kterým je až 45 cm dlouhý lusk.

Čeleď simarubovitých zastupuje PAJASAN ŽLÁZNATÝ (Ailantus altissima (Mill.)Swingle.). Označení „strom z nebes“ je zasloužené. Pochází z východní Asie. Je pověstný svou odolností vůči znečištěnému ovzduší, nenáročností a rozmnožovacími schopnostmi. Pro svoje vlastnosti snadno zdomácněl v Evropě i Americe. Dorůstá do 25 metrů při nepravidelné a nepříliš rozložité koruně. Borka je hladká s nápadně bílými podélnými pruhy a listy má lichozpeřené dlouhé až 1 metr, s velkým počtem jařem. Jsou složené s jemně zoubkatých žláznatých lístků. Květenství má velké a tvoří je 20 cm dlouhá rozvětvená lata. Květy jsou jednopohlavní. Semena v nápadně seskupených, podlouhlých křídlatých latách.

Posledním stromovým listnáčem z čeledi lihovitých je LÍPA SRDČITÁ (Tilia cordata Mill.), která byla vysazena v roce 1998 jako „věčný dar“ učitele pro žáky a která nastartovala myšlenku vytvořit školní arboretum. O stáří tohoto druhu hovoří nálezy v otiscích. Jde o statný, 30 metrů vysoký strom s vysoce klenutou, ale často nepravidelnou korunou. Borku má hladkou, z počátku šedivou, později tmavou, vytvářející rýhy a listy. Listy jsou střídavé, s krátkou špičkou, na bázi srdčitě tvarovanou. Okraj listu je vždy pilovitý. Květenství vidlany vícekvětá. Ke stopce přirůstá blanitý listen tvořící křídlo pozdějšímu květenství. Plodem je kulovitý, lysý oříšek. Využívá se v dřevařském průmyslu, farmacii i jako výborná medonosná rostlina.

Zajímavou čeleď aralkovitých reprezentuje ARALIA OSTNITÁ (Aralia spinoza L.) původem z východu Spojených států. Vyskytuje se většinou v keřové formě. Stonky má málo větvené, plné tlustých ostnů. Její listy dorůstají až 80 cm. Květy v latovitém květenství rozkvétají v létě. Plodem je černá peckovice se dvěma až třemi peckami.

Čeleď cesmínovitých tvoří převážně stále zelené keře. V našem arboretu ji zastupuje CESMÍNA OSTROLISTÁ (Ilex aquifolim L.) se vzpřímeným růstem při výšce i přes 10 metrů. Pochází z jižní a střední Evropy, Malé Asie a Číny. V Čechách se objevuje teprve v 19. století. Korunu má úzkou a kuželovitou, borku hladkou, stříbřitě našedlou, později tečkovanou a pruhovanou. Listy jsou jednoduché, střídavé, s krátkým řapíkem. Čepel je tuhá, kožovitá, na okraji s listovými trny.Dvoudomá rostlina má nenápadné květy a jejími plody jsou peckovice kulovitého tvaru a velkého dekorativního významu. Dožívá se poměrně vysokého stáří. V poslední době bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů s bohatě tvarovanými i barevnými listy.

Třemi zástupci čeledi píšťalovitých jsou DŘISŤÁL THUNBERGŮM (Berberis thunbergii Dc), DŘIŠŤÁL JULIIN (Berberis julianae C.K.Schneider.) a DŘIŠŤÁL BRADAVČITÝ (Berberis verruculoza L.), které tvoří pás pestrobarevných keřů podél betonové terasy u hlavního vchodu do školy. Jsou rozšířené hlavně v jižní Evropě, Kavkazu až po Irán. Nevyskytují se ve Skandinávii, Irsku a Skotsku. Dřišťály nemají velké nároky na kvalitu půdy, upřednostňují však slunné polohy. Borka dřišťálů obsahuje žluté barvivo berberin používané dříve jako barvivo i droga při výrobě léků. Negativně působí jako mezihostitel rzi obilní či travní. Dnes je vyšlechtěno mnoho kultivarů, využívaných v okrasných zahradách a parcích.

Několik keřů PÁMELNÍKU BÍLÉHO (Symphoricaros albus L.) původem ze Severní Ameriky, představuje čeleď zimolezovitých. Značná vitalita a rozmnožovací schopnosti pomocí kořenového systému jej předurčují k tvorbě „živých plotů.“ Do Evropy se dostává až koncem 19. století. Má vstřícné, vejčité a celokrajné listy. Květy vyrůstají v hroznech a mají typickou narůžovělou barvu. Doba kvetení je od června do září, což předurčuje pamelník jako významný medonosný keř. Plody jsou bobulovité peckovice s dvěma semeny.

DŘÍN OBECNÝ (Cornus mas L.)z čeledi drnovitých, obývá téměř celou Evropu. U nás se vyskytuje především v teplejších oblastech. Tento středně velký keř dorůstá do výšky až 5 metrů, ale někdy se vyskytuje i ve formě stromu. Listy má vstřícné, jemně chloupkaté, celokrajné. Na čepeli oválného a zašpičatělého tvaru, má výrazně vystouplé postranní nervy. Kvete velmi časně, ještě před rašením listů. Květy jsou složeny v kulovitých okolících o 10 - 25 květech. Plodem je červená peckovice s dvousemennou peckou.

RŮŽE ŠÍPKOVÁ (Rosa canina L.) z čeledi růžovitých původně obývala lesy a šplhala jako popínavá liána po kmenech stromů. Teprve později získala tvar keře. Vyskytuje se od nížin až po oblasti nad 1000 metrů n.m.výšky v listnatých lesích, na mezích i pastvinách. Většinou přes 3 metry vysoký keř se vzpřímenými, silně větvenými větvemi. Typické trny jsou rozmístěné ve velkém množství po celé dřevině. Listy má střídavě a lichozpeřené, 5 - 7 četné. Lístky jsou vejčité, stejně veliké a ostře pilovité. Květy jsou obvykle růžově zbarvené, někdy i bílé. Z kalichovité květní osy se vytvoří vejčitý šípek červeného zbarvení. Pro svůj vysoký obsah vitaminu C se nazývá „pomerančem severu.“ Snad žádná jiná dřevina není lidstvem tak uctívána jako růže. Rod rosa zahrnuje stovky planých druhů a tisíce odrůd a forem, které vznikly křížením.

Posledním zástupcem arboreta je ŠKUMPA OROBINCOVÁ (Rhus Tylina L.) z čeledi ledvinovníkovitých. Pochází ze Severní Ameriky a v Čechách se pěstuje od poloviny 19. století. Je to dvoudomá dřevina s výrazně červeným samičím květenstvím. Kvete v létě a dlouho na dřevině přečkává a zvyšuje její dekorativnost. Listy lichozpeřené i přes půl metru dlouhé jsou až 15 jařmé. Nádherné je podzimní vybarvení samičích jedinců.

Rozsáhlý soubor stromů a keřů postupně rozšiřujeme. Cílem je vytvořit arboretum nejen pro školní mládež, ale i pro veřejnost.